Co říci k událostem, které postihly naši republiku právě v padesátém roce její existence? Jak často a s jakou naléhavostí se nám vtírá tato otázka a jak silně před ní pociťujeme nemohoucnost slova. Avšak i přesto chci něco říci, protože slovo není tak bezmocné, jak by se mohlo někdy zdát.
Především, moji drazí, zdůrazňuji, jak často praví Písmo svaté, toto: Plány prozřetelnosti Boží jsou nevyzpytatelné, ale doufejme a důvěřujme. Všechny tyto plány vede a řídí láska a všemohoucnost Nejvyššího. Kdyby je vedla jen láska, už to by muselo stačit naší důvěře, ale s láskou působí a rozhoduje i všemohoucnost, a to je mocná záruka vítězství Pravdy a Dobra.
Nezapomínejme však, že láska vyžaduje lásku. Láska Boží vyžaduje lásku naši.
Ano, celý svět obdivoval náš lid, mládež, dělnictvo a inteligenci, jak byl jednotný, pevný, nezlomný. Mnohá neshoda, nedůvěra a nevraživost pominula a místo nich zavládla shoda, důvěra a ochota k pomoci a k spolupráci – a to jsou všechno projevy a známky lásky. Tu udržujme, o tu usilujme, o tu se modleme, s prosbou o ni se obracejme hlavně k našim patronům českým. Jistěže znáte litanie složené k jejich poctě.
V první jejich části vzýváme nejdříve jednotlivé světce a světice a zakončujeme tuto prvou část hromadnou prosbou: »Všichni svatí ochráncové naší vlasti, orodujte za nás, všichni svatí a světice Boží, přimlouvejte se za nás.«
V druhé části prosíme, aby nás Boží láska vysvobodila od všeho zlého jako od hříchu, od zatvrzelosti srdce, od nesvornosti, nenávisti a všeliké zlé vůle, od marnosti tohoto světa, od smilné žádostivosti a vůbec od všeho, co brání, aby se Boží láska nerozlila v lidských srdcích.
Poslední skupina invokací se pak obrací zase na jednotlivé naše ochránce. Jak často jsme v dějinách volali, a jak je naléhavá tato prosba právě dnes: »Abychom na přímluvu svatého Václava dosáhli hojnosti a pokoje v naší zemi, prosíme tě, uslyš nás.« Jak je důležité právě dnes, aby naši lidé – jak prosíme v invokacích k svatému Vítu a k svatému Prokopu – zvítězili nad pokušením. Jak je dnes zvláště potřebné, aby hlavně ti, kdo mluveným a tištěným slovem hovoří klidem, byli na přímluvu svatého Jana přidruženi k blahoslaveným, kteří nezhřešili jazykem. Ano, – řekli někteří správně – je lépe mlčet, než mluvit nepravdu. A konečně modleme se též k svatému Josefu, který je též vzýván jako ochránce naší vlasti, abychom se radovali z povznesení svaté matky Církve v naší vlasti, a k svatému Cyrilu a Metodějovi, abychom na jejich přímluvu zůstali vždy věrni Apoštolskému stolci.
Někomu se možná bude zdát příliš málo, že moje slova k událostem ve vlasti jsou nakonec jen zbožnou výzvou k zbožnosti, ale ptám se, což neukázaly všechny světové mocnosti, že nelze spoléhat ani na jejich hmotnou ani na morální podporu našich lidských a státních práv? Neukázalo se opět, že naše pomoc, podobně jako kdysi Izraele, není v Egyptě ani v Babylonii, ale ve jménu Pána, který stvořil nebe a zemi? Jedině láska a všemohoucnost Nejvyššího nám zbývá. Důvěřujme a vynasnažme se ve smyslu proseb vyjádřených v litaniích k svatým ochráncům naší vlasti stát se hodnými této mimořádné pomoci.
JOSEF KARDINÁL BERAN, arcibiskup pražský