Ježíšův slavnostní vjezd do Jeruzalema.
Svätý Augustín V Jánovi Evanjelistovi Tractatus 51 , 6-7 (ed. CCL 36, s. 437-438) – « Osľa pri oslici , na ktorom nikto nesedel, je ľud národov, ktorý si nikto pred Kristom nepokoril. Osol je však ľud zákona, ktorý pochádza z izraelského ľudu a dlho bol pod jarmom zákona . […] Ale Kristus, pokorný Kráľ, sediaci na oslici popri osliatku, predstavuje oba národy: Židov už pokorených a pohanov ešte nepokorených. […] A ako kráľ pokoja prichádza, nie na vojnovom koni, ale na oslici, ktorá je znakom pokoja ».Přesvatou Pannou a se šesti Svatými ženami v Lazarově domě ve stejných sklepních prostorách, kde se také Lazar ukrýval za
svého pronásledování. Tyto prostory leží pod zadní částí
domu a byly náležitě zařízeny přikrývkami a sedadly. Ježíš
se nacházel se třemi apoštoly a Lazarem ve velké komnatě
opatřené a podepřené sloupem, ve kterém hořely lampy.
Svaté ženy však byly v trojhranném zamřížovaném prostoru.
Ostatní apoštolové a učedníci se nacházeli dílem v útulku
pro učedníky v Bethanii, dílem i na jiných místech. Ježíš
oznámil učedníkům, že zítra nastane den jeho vjezdu do
Jeruzalema a dal přivolat i ostatní apoštoly, se kterými
dlouho rozmlouval. Byli velmi zarmouceni. Vůči zrádci
Jidášovi byl Ježíš přátelský a dal mu za úkol, aby sem
přivolal i učedníky. Jidáš velmi miloval takové úkoly, neboť
měl touhu něco znamenat a platit.
Nato přednesl Ježíš Svatým ženám a Lazarovi jedno veliké
podobenství a vyložil jim je. Začal svoje učení rájem,
pádem Adama a Evy a zaslíbením Vykupitele; mluvil o bujení
zla a o malém počtu věrných pracovníků v Boží zahradě a
navázal na to podobenstvím o jednom králi, který vlastnil
nádhernou zahradu a ke kterému přišla vznešená žena a
ukázala mu zahradu s kořením jednoho zbožného muže, která
hraničila přesně se zahradou královou. Řekla králi: Protože
tento muž nyní odejde z této země, má tedy on od něj zahradu
odkoupit a tam pěstovat svoje koření. Král ale chtěl
pěstovat v zahradě ubohého muže česnek a podobné čpivé
koření, zatím co tento pokládal zahradu za velmi svatou a
pěstoval v ní pouze nejušlechtilejší koření. Král dal k
sobě zavolat tohoto chudého muže; tento ale vůbec nechtěl
ani odejít, ani svoji zahradu prodat. Spatřila jsem také
tohoto dobrého muže v jeho zahradě, jak ji poctivě obdělává
a že jí sám potřebuje. On ale byl velmi pronásledován,
chtěli jej i v jeho zahradě kamenovat, takže byl zcela
nemocen. Konečně ale zahynul onen král s veškerou svou
nádherou; ale zahrada onoho zbožného muže i on sám a všechno
mu vlastní prospívalo a vzrůstalo. Spatřila jsem toto
požehnání podobné stromu, který se do dáli rozrůstal a
rozdělil se nad celým světem! Toto celé podobenství jsem spatřila,
zatím co je Ježíš
vypravoval, v obrazech jako skutečnou historii a prospívání
zahrady onoho zbožného muže jako bujení, vzrůst, rozšiřování
se vzrůstu, ale také jako i zavlažování rozrůstajícími se
proudy a jakoby rozlévající se prameny světla i jako mraky,
které tahly kolem a sesílající dolů déšť a rosu. Požehnání
se uvolňovalo a šířilo na všechny strany až do největších
dálek. Ježíš ve svém učení vykládal tato podobenství jako o
ráji, o pádu do hříchu a o vykoupení, o království světa a o
vinici Páně v něm, která je stále napadána knížaty tohoto
světa a v němž tento kníže světa bude zle zacházet se synem
Božím, jemuž otec uložil péči o vinici. Podobenství vykládal
také tak, že jeho hřích a smrt započal v této zahradě, tak i
utrpení tohoto, který na sebe vzal hříchy světa, započne v
zahradě a zadostiučinění a vítězství nad smrtí bude dokonáno
vzkříšením v jedné zahradě.
Po tomto učení byla velmi kratinká hostina, po které ještě
Ježíš mluvil s učedníky, kteří se za nadcházejícího setmění
sešli v postranních budovách.
Zrána následujího dne vyslal Ježíš Eremenzara a Silase na
postranní cestu, která probíhala oplocenými zahradami a poly
přes Bethfaje do Jeruzalema, aby otevřením závor a bran
učinili tuto cestu průchodnou. Řekl jim, že u domu útulku
před Bethfaje, kudy tato cesta vedla naleznou na pastvině
oslici s jejím hříbětem, oslici mají uvázat k plotu, a kdyby
se jich někdo zeptal, mají říci: Pán to tak chce mít. Mají
upravit cestu až ke chrámu a potom se navrátit.
Spatřila jsem jak tito dva učedníci se vydali na cestu,
otevírali závory a odstraňovali s cesty všechny překážky.
Velký dům útulku, při kterém se pásli na louce oslíci, měl
dvůr s pramenem. Oslíci patřili cizinci, který putoval ke
chrámu a zde zanechal svoje zvířata. Uvázali oslici, oslátko
zůstalo volné. Spatřila jsem nato, jak pokračují ve své
cestě až ke chrámu a jak vše, co rušilo, odsouvají stranou.
Kramáři s potravinami, které Ježíš posledně vykázal, zase
znovu u vchodu obsadili svůj kout ve hradbě. Oba dva učedníci
k nim šli a řekli, že se mají vzdálit; neboť Pán slaví svůj
vjezd. A když všechno vyřídili, vrátili se s druhé strany
Olivové hory po přímé zemské silnici nazpět do Bethfaje.
Ježíš zatím vyslal napřed jednu část starších učedníků na
obvyklou cestu do Jeruzalema, aby každý jednotlivě oznámil
jeho vjezd Marii Markově, Veronice, Nikodemovi, Simeonovým
synům a podobným přátelům. Nato se vydal i on sám se všemi
apoštoly a ostatními učedníky na cestu do Bethfaje. Svaté
ženy následovaly, v jisté vzdálenosti Svatou Pannu, která
kráčela před nimi. Když průvod dorazil k domu ležícímu u
cesty a obklopenému zahradami, dvorem s halami, zastavil
Ježíš na dobrou chvíli. Vyslal pak dva učedníky s
přikrývkami a plášti, které vzali z Bethanie s sebou, směrem
k Bethfaje, aby připravili oslici a řekli, že Pán ji
potřebuje. Nato mluvil k velikému množství, které se sem
tlačilo pod otevřenou halou podepřenou hladkými sloupy, mezi
kterými mu naslouchaly i Svaté ženy. Ježíš stál výše,
učedníci a ostatní lidé v prostoru domu. Celá hala byla
vyzdobena loubím a věnci, stěny tím byly zcela zakryty a se
stropu visel dolů jemný a krásný věnec z listí. Ježíš mluvil
o prozíravosti a o užívání vlasního rozumu, neboť učedníci
se jej zeptali, proč si vybral tuto postranní cestu. Řekl že
proto, aby zabránil zbytečnému nebezpečí, i my sami se
musíme chránit a se starat, a ne všechno přenechávat pouze
náhodě; a proto také on už napřed tam dal přivázat oslici.
Teď Ježíš uspořádal svůj průvod. Apoštoly nechal kráčet dva
a dva před sebou a řekl, že oni teď od nynějška a po jeho
smrti všude musí zastupovat obce. Petr byl první, jej
následovali ti, kteří potom v nejvzdálenějších končinách
hlásali evangelium. Poslední před Ježíšem byl Jan a Jakub
Menší. Všichni nesli palmové ratolesti. Když oni dva
učedníci, kteří čekali před Bethfage spatřili, že průvod
přichází, vyšli s oběma zvířaty Ježíši vstříc na cestu. Na
oslici byly položeny pokrývky, které splývaly až dolů k
nohám, jenom hlava a ocas zvířete zůstaly nezakryty.
Teď si Ježíš oblékl bělounké, lněné, jemné slavnostní roucho
s vlečkou, kterou za ním nesl jeden učedník, měl také široký
pás s písmenami, a kolem krku mu visela široká štola až dolů
přes kolena na jejichž koncích bylo vyšito něco podobného
dvěma štítům hnědavé barvy. Oba učedníci mu pomohli posadit
se na příčné sedlo na oslici. Zvíře němělo uzdu, ale mělo
kolem krku úzký pruh látky, který visel dolů. Nevím, zda
Ježíš jel na oslici nebo jejím mláděti, neboť obě zvířata
byla stejně veliká a ono volné běhalo kolem osedlaného.
Eliud a Silas šli po obou stranách Pána a za ním šel
Eremenzar, potom následovali nejposlednější učedníci, kteří
dílem Ježíš přivedl z poslední cesty, dílem přijal v
poslední době. Když byl průvod uspořádán, připojili se k
oněm i dvě a dvě ženy a Nejsvětější Panna, která se obvykle
vždy stále držela v pozadí a pokládala se za poslední, ta
šla v jejich čele. Když tak pokračovali v cestě začali
zpívat a lidé z Bethfage, kteří se shromáždili kolem oněch
dvou čekajících učedníků, následovali pak za nimi jako
průvod. Ježíš ještě jednou řekl učedníkům, že mají dávat
pozor na ty, kdo před ním budou rozprostírat svoje šaty, kdo
budou lámat větve a na ty, kdo budou činit obojí, oni
poslední jsou ti, kteří jej nato vlastním obětováním sebe
samých a i svým světským bohatstvím.
Bethfage, jdeme-li z Bethanie do Jeruzalema, leželo vpravo,
více směrem k Betlemu. Olivová hora oddělovala obě cesty.
Toto místo leželo na velikém podkladu, jako v bahně a bylo to
chudé místo, které sestávalo z jediné řady domů po obou
stranách cesty. Dům, u něhož byli oslové, ležel stranou
cesty na krásné louce před Bethfage směrem k Jeruzalemu.
Cesta z této strany stoupala vzhůru a klesala pak na druhé
straně do údolí, které se rozkládalo mezi Olivovou horou a
jeruzalemskými pahorky. Ježíš se zastavil mezi Bethfage a
Bethanii, a dva učedníci čekali za Bethfage, kam na cestu
dovedli oslici.
Avšak v Jeruzalemě titéž kramáři a lidé, kterým ráno
Eremenzar a Silas řekli, aby ono místo vyklidili, protože
tudy bude Pán vjíždět, ihned začali radostně vyzdobovat tuto
cestu, upravovali dlažbu a zdobili stromy, které byly vysoko
spojeny v loubí a byly ověšeny nejrůznějšími žlutými plody
jako velikými jablky. Učedníci, které Ježíš vyslal do
Jeruzalema a nespočetní cizinci, kteří došli před blížícím se
svátkem do Jeruzalema (všechny cesty se hemžili pocestnými)
a i velmi mnoho Židů, kteří slyšeli Ježíšovu poslední řeč,
ti všichni se drali do oné části města, kudy měl Ježíš do
města se ubírat. V Jeruzalemě bylo i mnoho cizinců, kteří
slyšeli o Lazarově vzkříšení a toužili spatřit Ježíše.
Protože se teď rozkřikla zpráva, že se Ježíš blíží, proto mu
tito všichni právě spěchali vstříc.
Cesta z Bethfage do Jeruzalema procházela dnem údolí Olivové
hory, která nebyla tak vysoká jako ono místo, na kterém
stojí chrám. Vystupoval-li člověk vzhůru z Bethfage na
Olivovou horu, potom mezi postranními návršími, kdy cesta
procházela, bylo neustále vidět naproti ležící chrám. Cesta
odtud až do Jeruzalema byla velmi příjemná a plná zahrad a
stromů.
Vstříc apoštolům a učedníkům, kteří za zpěvu docházeli k
městu přišli v ústrety zástupy, tlačící se z města, do cesty
jim však vstoupilo i více starých kněží ve svých rouchách a
zadržovali je. Mlčeli ale byli poněkud dotčeni. Kněží
oslovili Ježíše, co zase se svými lidmi zavádí za nový řád?
proč jim v tomto zmatku nezabrání? Ježíš ale odpověděl:
jestliže tito budou mlčet, pak musí na cestě začít volat
kamení! Nato se stáhli nazpět.
Velekněží se ale drželi pozadu, dali si předvolat všechny
muže a příbuzné žen a dětí, které z Jeruzalema vyšli vstříc
Ježíši a zadrželi je uzavřené v jednom velikém dvoře a
vyslali ven lidi, aby vše vyzvídali.
Ze zástupů, které putovali s Ježíšem do chrámu, ulamovali
větve se stromů a rozprostírali je na cestu, svlékali svoje
svrchní roucha, rozprostírali je na ně a zpívali a volali.
Spatřila jsem mnohé, kteří s horní části těla úplně všechno
svlékli. Děti s věškerou silou opustili všechny školy a
jásaly s množstvím. Veronika, která měla s sebou dvě děti,
vrhla na cestu svůj závoj a i s jednoho z dětí něco sňala,
a i to rozprostřela na cestu. Ona a ostaní ženy se
přidružily ke Svatým ženám, které průvod uzavíraly. Bylo
jich dobře na sedmdesát. Celá cesta byla tak hustě pokryta
větvemi, rouchy a koberci, že průvod zcela jemně procházel
vzhůru i četnými zelenými ozdobnými oblouky, kterými byla
zakryta celá cesta mezi zdmi.
Ježíš plakal, i apoštolové plakali, když Ježíš řekl, že
mnozí, kteří teď tak jásají, se mu brzy budou vysmívat a
tupit a jeden že jej dokonce zradí. Hleděl na město a
plakal, že toto bude brzy zničeno. Protože právě procházel
branou, byl jásot stále větší. Mnoho nemocných všeho druhu
sem přiváděli i přinášeli. Ježíš se často zastavil,
sestoupil dolů a uzdravoval všechny aniž by někoho vybíral.
Bylo zde i mnoho jeho nepřátel, kteří s ostatními křičeli a
dělali hluk.
Blíže ke chrámu byla výzdoba cesty ještě krásnější. Po obou
stranách byly umístěny ohrádky, za kterými stály stromečky a
i malá zvířátka s dlouhými krčky, kozlíčkové a ovce s
věnečky okolo krčků, která tam poskakovala kolem jako v
malích zahrádkách. Toto zde stálo vždycky, ale obzvášt za
velikonční doby, byla to vybraná čistá obětní zvířata určená
na prodej. Průvod od brány až ke chrámu -cesta asi na půl
hodiny- trval nyní tři hodiny.
Protože ale Židé teď přikázali uzavřít všechny domy a také i
městskou bránu, a protože Ježíš před chrámem sesedl a
učedníci chtěli zase oslici zavést nazpět, museli v bráně
čekat až do večera. Svaté ženy byly ve chrámě také a i velmi
mnoho lidu. Všichni tito lidé zde museli setrvat po celý den
bez osvěžení; neboť Židé dali celou tuto část města uzavřít.
Magdalena byla obzvláště zarmoucena, že Ježíš nedostal
vůbec žádné osvěžení.
Když zase k večeru byla brána otevřena, navrátily se Svaté
ženy nazpět do Bethanie a Ježíš s apoštoly je následoval
později. Magdalena, zarmoucena, že Ježíš se svými nedostal v
Jeruzalemě žádné občerstvení, teď sama pro ně připravila
pokrm. Když Ježíš, protože se už stmívalo, vstoupil do dvora
Lazarova domu, donesla Magdalena vodu v jedné míse a umyla
Ježíši nohy a usušila je šátkem, který jí visel přes ramena.
Nebyla to vlastně žádná hostina, jenom bylo něco připraveno
k jídlu. Magdalena se za tohoto jídla přiblížila k Pánu a
vylila mu na hlavu mast. Spatřila jsem, že Jidáš, když šel
okolo ní, zeptal se a ona mu odpověděla; ani nikdy nemůže
Pánu dosti poděkovat za to, co on jí a jejímu bratru učinil.
Nato se Ježíš odebral do domu útulku Šimona Malomocného, kde
bylo více učedníků a ještě je krátkou dobu poučoval. Odtud
šel Ježíš vzhůru do útulku učedníků, i tam promlouval po
určitou dobu, načež se opět vrátil do domu Šimona
Malomocného.
Když následující den šel Ježíš s apoštoly do Jeruzalema, měl
hlad, ale mně připadalo, jako by hladověl po obrácení Židů a
po dokonání svého poslání. Toužil dokonat svoje utrpení,
neboť znal jeho nesmírnost a cítil před ním úzkost. Na cestě
došel k fíkovníku a vzhlédl do jeho koruny, a protože
neviděl žádné plody na něm, ale jenom listy, proklel ho, aby
uschl a nikdy více již nepřinesl plody. Těm, kdo jej
neuznají, i těm se povede stejně. Poznala jsem, že fikovník
znamenal Starý zákon, vinná réva Zákon nový. Na cestě ke
chrámu jsem spatřila ještě jednu hromadu větví a věnců ze
včerejší slavnosti. V prvých halách chrámu se zase nacházelo
mnoho kramářů. Dílem měli na zádech bedny, které se dali
rozložit, pak je postavili na tyče, které nosili s sebou a
mohli z nich udělat podstavec. Spatřila jsem také, jak na
stolech leží hromádky mincí, které byly spolu spojeny
řetízky, nebo háčky nebo řemínky podle různých druhů. Byly
na nich vyobrazeny nejrůznější..., žluté, bílé, hnědé i
vícebarevné. Domnívám se, že to byly peníze jako přívěsky.
Spatřila jsem také velké hromady košů s ptáky, jak jsou
postaveny na sobě a v jedné hale i telata a jiný dobytek.
Ježíš vykázal všechny tyto obchodníky pryč; a když váhali,
stočil jeden pás dohromady a rozehnal je a vyhnal ven.
Zatím co Ježíš učil, dali vznešení cizinci z Řecka
prostřednictvím svých sluhů, které vyslali z útulku, aby se
zeptali Filipa, jak by mohli promluvit s Pánem, protože se k
němu nechtěli vedrat. Filip to řekl Ondřejovi, a tento Pánu,
který je obeslal na cestu mezi bránu a dům Jana Marka, který
se před ní nacházel, až zase se bude vracet z chrámu do
Bethanie. Ježíš pokračoval ve svém učení dál. Byl velmi
zarmoucen, a tu když se sepjatýma rukama vzhlédl vzhůru,
spatřila jsem jak na něj sestupuje pruh světla jakoby ze
světlého oblaku a slyšela jsem zvuk. Lid otřesen vzhlédl
vzhůru a šeptal. Ježíš mluvil dále. Toto se opakovalo
několikrát. Nato jsem spatřila, že Ježíš sestupoval se
stolce, kde učil a jak se mezi učedníky vzdaluje množství
lidu a opouští chrám.
Když Ježíš učil, oblékli mu učedníci slavnostní bílý plášť,
který nosili s sebou, a když sestoupil se stolce, kde učil,
pak mu plášť zase odebrali a tak mohl, oblečen stejně jako
ostatní, lehčeji se lidu skrýt. Kolem stolce učení byli tři
řady stupňů, opatřené zábradlím, jeden vyšší než druhý. Toto
zábradlí bylo ozdobeno řezbami a domnívám se, že bylo lité,
mělo nejrůznější hnědé hlavičky nebo knoflíky. Vyřezané
obrazy jsem ve chrámě nespatřila žádné, mimo nejrůznější
ozdoby, vinnou révu, hrozny, obětní zvířata a postavy jako
zavinuté děti na způsob jako jsem něco podobně vyšitého
spatřila u Marie.
Byl jasný den, když se Ježíš sešel se svými v blízkosti domu
Jana Marka. Zde k němu přistoupili Řekové, se kterými
několik minut mluvil. Byly s nimi i ženy, které stály
opodál. Tito lidé se obrátili a byli z prvních, kteří se o Letnicích přidružili k učedníkům a byli pokřtěni.
II - dle vidění Anny Kateřiny Emmerichové