Pavel VI

Pavel VI.

PAVEL VI. A DVOJÍ ČERNÁ MŠE

Volba kardinála Montiniho na papežský stolec (21. června 1963) se uskutečnila na intervenci několika reprezentantů Alta Massoneria Ebraica B’nai B’rith.

29. června 1963, osm dnů po volbě Pavla VI., byla slavena v Capella Paolina ve Vatikánu a v kapli Charlestone (Jižní Karolina) dvojí černá mše s intronizací Lucifera v samém srdci katolicismu. Na závěr této svatokrádežné mše účastníci přísahali, že

budou dobrovolným nástrojem, spolupracovníky a zakladateli „Domu Člověka na zemi“; budou formovat „Novou éru Člověka“; zřídí na světě „Univerzální církev Člověka“.

Co následovalo v 15 letech pontifikátu:

Od své cesty do Svaté země v roce 1964 začal Pavel VI. nosit EFOD, symbol popírající božství Ježíše Krista.

V roce 1964 za přítomnosti 2000 biskupů odložil na oltář definitivně tiáru, zřekl se tak trojí papežské moci a dal najevo, že nechce dále církev řídit.

zavedl nové křesťanství sňaté z kříže;
nahradil „kult Boha“ „kultem Člověka, nadpřirozené prvenstvím přirozeného a časného;
nahradil prvenství „Božího zákona“ „prvenstvím svědomí“;
nahradil prvenství „Království Božího“ a „věčného života“ prvenstvím „světa“, „míru“ a „ráje na zemi“;
učinil z Krista „osvoboditele“ nikoliv od hříchu, ale od utrpení a zotročení;
vynalezl evangelium smíšené s „Chartou lidských práv“ a dal je do služeb „sociální spravedlnosti“;
redukoval evangelizaci z nadpřirozeného hlásání na „dialog“, který nesměřuje k obrácení;
vynalezl křesťanství, které zbožňuje člověka a vyhlašuje „náboženskou svobodu“ za absolutní právo člověka.

Na falešné lásce k člověku založil své Náboženství Člověka
PAVEL VI. A JEHO MŠE

Pavel VI. zastával názor, že dogmatická církev by byla největší překážkou pro ekumenismus, protože Kristem zjevená „pravda“ byla překážkou pro založení jednoty v Pravdě a jednoty všech náboženství.

Pavel VI. konstitucí Missale Romanum a pak Novus Ordo Missae z 3. dubna 1969 nahradil Římský ritus mše svaté svou „Novou mší“, převážně z protestantského materiálu.

„Mše“ Pavla VI. je záměrné zničení pojetí a vnitřní hodnoty eucharistické oběti, reálné přítomnosti a svátostného kněžství. Tedy zničení všech podstatných dogmatických hodnot mše svaté.
Ekumenická mše Pavla VI. desakralizuje svaté přijímání přijímáním ve stoje na ruku a rozdělováním laiky; narušuje „smírnou oběť“ „Božího lidu“ ritem, inspirovaným zednářským synkretickým ekumenismem, který z kněze činí „předsedajícího“.

Mši Pavla VI. ostře napadli kardinálové Ottaviani a Bacci, protože se vzdálila ohromujícím způsobem ode všech detailů katolické teologie mše svaté. Pavel VI. byl nucen změnit svou heretickou definici mše svaté, ale v „nové definici“ přidal jen ubohý detail „Sanctum Sacrificium“, aniž by změnil ostatní obsah liturgického textu.

Svou Novou mší realizoval tytéž bludy, které odsoudil „synod v Pistoi“ svolaný proti jansenistům.

Tím, že zrušil „nižší svěcení“ a „subdiakonát“, připravil půdu, aby laici postupně zaujali sami pozici kněze, jak to již dříve uskutečnil Luther a protestanti. (viz)

PAVEL VI. PROTI MARIÁNSKÉ ÚCTĚ

Montini neměl „mariánskou citlivost“: neúčastnil se tradičních mariánských slavností, korunovací a poutí do Lorety, neúčastnil se veřejné modlitby svatého růžence.

Pavel VI. se dokonce pokoušel omezoval mariánskou úctu, aby se zavděčil protestantům.

V Miláně řekl: „Návrh nového titulu, totiž titulu Prostřednice, se mi jeví jako nevhodný a dokonce škodlivý...“. „Zavedení takového titulu neodpovídá pravé zbožnosti“.

RAKEV PAVLA VI.

Na rakvi Pavla VI. nebyl žádný křesťanský symbol, ani jednoduchý kříž.